Na spoustě míst internetu se píše, že je zboží druhu drogerie z Německa levnější a kvalitativně někde naprosto jinde. Proč totéž nejde u nás není zase tak moc velká záhady. Tady se musí šetřit, a proto se třeba do pracího prášku přidá více těch levnějších věcí, které by tam snad ani být neměly. Ale jsou. Jenže co s tím? Vláda tvrdí, že s tím nic dělat nemůže, je to čistě věc výrobce. Zajímavé, že jinde může vláda kecat do čehokoli. Stejnému výrobci přikáže například objem zakázek a kam je poslat, ale do toho dalšího nemíní mluvit. Nutně se pak nabízí myšlenka, že v tom mají také svou polívčičku, kterou si drobátko ohřívají. Netvrdím, že je to faktotum, tvrdím jen, že se taková myšlenka nabízí.  

Se zbožím je to stejné jako s lidmi. Nemůže být každý nej a nemůže ani všechno vědět. Na to zde máme supermany a podobné nesmysly. Proto ani naši zemi nemohou takoví lidé řídit. Protože nejsou. Člověk je tvor omylný. Kupuje si raději zboží ze zahraničí, místo aby podpořil českou výrobu. Pak je ovšem jasné, že místní výrobce musí zdražovat, aby si vydělal. Proto stojí krabice pracího prášku dvojnásobek než jinde. Inu, to je ta politika prodeje. Nebo výroby? 

Možná je to opravdu jen tím, že tady nic neumíme? Nebo také nechceme? Kdysi pradávno, snad ještě za komunistů se říkal vtip o tom, jaký je rozdíl mezi bačou švýcarským a cikánským. Ten první nenápadně zkoumá u toho druhého, proč mu to jde lépe a proč prodá více ovcí. A snaží se to dělat stejně, nebo raději ještě lépe. Ten druhý také zkoumá u toho prvního v opačném případě. Tedy když prodává více ovcí on. Ale on mu je otráví, aby on sám jich prodal více. Dva lidé, dva přístupy. Dva lidé, dva postupy výroby a dvě naprosto různé ceny. Je na na každém, aby to celé zvážil a je také čistě jeho věc kde bude nakupovat. A vláda již chystá kroky, jak to udělat, aby se kupoval náš výrobek. Ne, zlevňovat se nebude, ani se nezkvalitní výroba. Budete překvapeni.