Za mých mladých let jsme tu pochopitelně nežili právě vyspěle. Nejednou se mluvilo třeba i otevřeně o tom, že zaostáváme za světem, a co se týká elektroniky, v té nám vysloveně ujel vlak. Takže zatímco byly v sousedním Rakousku obchody plné elektroniky, na kterou dávali v rakouské televizi, jež se dala chytit i u nás v pohraničí, mnohdy reklamy, u nichž jsme závistivě slintali, u nás byla elektronika jenom těžko dostupná. Většinou musel mít člověk štěstí, známosti nebo někoho v kapitalistické cizině, kdo by mu poslal valuty na nákup v Tuzexu, aby sehnal něco, co bylo tehdy aspoň trochu špičkové. Tedy z našeho úhlu pohledu špičkové, protože jak se u nás v polistopadové době nechal slyšet jakýsi asijský obchodník, potopila se jim na moři loď s elektronikou, všechno bylo tím pádem na vyhození, ale naštěstí se pak našla nějaká pochybná firma Tuzex, která to od nich přesto koupila…

A my ostatní? Chtělo to se ptát nebo mít štěstí a ocitnout se v obchodě právě tehdy, když něco přivezli. A bylo už předem jasné, že to, co se objeví na normálním vnitřním trhu, bude nejspíš předražený brak. Brak proto, že ten jsme vyrobit nebo lacino dovézt dokázali, a předražený proto, že si ho i tak někdo koupil a z takto získaných peněz se pak údajně dotovaly základní životní potřeby, hlavně potraviny, aby to vypadalo, jak se režim stará o svůj lid.

A tak jsme měli jen minimum nekvalitní elektroniky. A jaký to jenom byl tenkrát zázrak, když mně a spolužákovi z vysoké školy přivezli kamarádi z Rakouska každému skutečného walkmana! Tedy takový ten úplně malý kazetový magnetofon na baterie se sluchátky, který se dal nosit frajersky všude s sebou! Pravda, byly to tehdy zřejmě ty úplně nejlevnější exempláře, ale bylo to něco, co u nás jen tak někdo neměl. Nebo to v našem okolí skoro nikdo neměl. Vždyť stál každý 140 šilinků, tedy v přepočtu nějaké čtyři stovky. A to tehdy byly velké peníze, na to jsem o rok dříve pracoval rukama dva týdny.

Prostě to byl tehdy dárek nad dárky. A dodnes ho mám schovaný. I když by se mi určitě okolí vysmálo, kdybych s ním zase vyrazil do ulic.